Mám důvod mít radost, a že ji mám
Včera jsem tě zahlédla po delším čase a měla jsem nedostačující radost. Řekla jsem si, že by bylo dobré, kdybyste tam jeli dnes s námi - to jsem si řekla i Xkrát předtím s jistotou, že to prostě tak nebude.
A vy jste jeli. Zajímá mě, jestli o mně víš. No já si myslím, že ano.. Už jen kvůli tomu, jak se chovám. Možná ti přijde, že jsem extrovertní a upovídaná a třeba i namyšlená, nesympatická děva. Ale já to dělám jen kvůli tomu, aby sis všimla, že tu jsem a že jsou naše zájmy celkem totožné.
Už i ségra mi dnes řekla, že se usmívám a že je to divné.. Asi to divné je, ale je to z tebe.
Očividně tě to tam jako většinu nebavilo. Škoda, kdybys tam byla déle a měla s sebou foťák, možná.. skutečně jen možná bychom mohly hodit konverzaci.
Jsi velká samotářka, co? Já taky, ale tobě to možná ani nepřijde..
A možná tě moje existence a projevování sere. Možná si ničeho ani nevšímáš. A nebo možná (a tomu bych moc ráda věřila) si mě všímáš až moc a říkáš si: "jo, s tou bych si mohla rozumět".
Mluvím jen o zájmech, ale tvá orientace mě zajímá taky. Moc.
