Moje
9. 1. 2009
Ještě před půl hodinou bych tu psala o tom, že jediné pozitivum tohoto osamoceného týdne, které se mohlo ale nemuselo stát, se stalo... Byly to asi 3 vteřiny. Kdybych měla sečíct to včechno, nebude to zdaleka ani 5 minut... Ale ke spokojení mi to stačilo.
Teď píšu Že to pozitivum nebylo jen jedno, zjistila jsem, kam chodí. Mám Spolužáky, mám fotky. Super.
K radosti někdy stačí člověku opravdu jen málo... Hlavně když ví, že z toho víc nebude. (Jenže neví, jestli by z toho někdy něco bejt mohlo.)
Neni to ani měsíc, co jsem to sem psala. To, že se o Tobě chci něco dozvědět. Už vím. Změnilo se toho dost a v podstatě nic. Nevadí.. Teď ne. Tvé oči.
