Před rokem
Měli jste poslední zvonění.. Víš, celou dobu jsem se toho obávala a teď to přišlo. Už bude konec. Kvůli tomu jsem se přeobjednala k doktorce, abych vás stihla... Ale já vás nepotkala. Hroznej pocit... Pak ale u toho bufáče. Slzy, ano slzy.. Poslední pohled. Doufám, že ne poslední.
Nejde to psát, když to tak neni.
Před rokem to byly pohledy, náběhy k infartu, pocity, že mě sleduješ. Jenže před rokem to byl vrchol, ač jsem si říkala, že ještě něco bude... Já tě naposled viděla 2.10.09!
S tim poslednim zvoněnim to bylo tak, že jsem je fakt nepotkala.., dokonce mi na chvíli vypadlo, že to maj. Pak ona. Ta, se kterou mě vždy sledovala. Slzy se skutečně objevily. Samy od sebe. Ale proč??? Vždyť teď už nebylo co oplakávat.. Bylo. Bylo k oplakávání to, že tenhle rok nebylo nic. A nidky nic nebude.
Píšu sračky. Chci tě vidět s miminkem. Proč ta zdrobnělina?!
