Ty jsi tak jiná, tak výjimečná..
Nad tím často uvažuju. Možná proto je to s Tebou takové jiné.. je v tom něco víc.
V pondělí jsem měla štěstí. Kdyby nebyly teď maturity, tak by to takhle nebylo. Byla jsem vcelku nervozní, to já takhle bejvám, víš? Nemůžu za to, že vždycky sklopin oči. Přitom jsem si už několikrát slíbila, že to neudělám. Chutnalo Ti to jabko? Mi přijde, že tady hrajeme nějakou hru obě. Asi jsem debil, já vim. Tebe nezajímám. Tak .... já nevim, chtěla jsem napsat, aby ses na mě nekoukala, alespoň né tak, jak to Ty umíš, ale to by mi pak chybělo.
Víš, ve středu ráno jsem byla hodně nervozní, víc a bylo to jiný než tehdy.. Proč ses otáčela? Ano, miluju Tvůj pohled, takže nemám nic, vůbec nic proti, ale nevim, proč ses otočila.. kdyby jednou. Nejsi snad schizofrenní a nemělas slyšiny, že ne? Pak jste se tam postavily, jo to chápu. Ale proč jsi zase tak koukala? Nebo tak koukáš na všechny, nebo to působí tak jenom na mě? Ale pak jsem znervozněla ještě víc, bylo to hrozný. Začaly mi samy vypadávat sluchátka z uší, lítaly mi vlasy, zrychlil se mi dech... ale byla jsem šťastna. Nemohla jsem neuhnout pohledem:(
Jen by mě zajímalo, jestli to Ty nějak vnímáš. Někde cítím, že ano, ale bojím se, že ne. S takovým přístupem to nezjistím, já vím. Nebo jestli si mě alespoň všímáš. Jsem si téměř jista, že ano. Ale... Jsem zvědavá, jak to bude příští rok. Řeknu Ti, že v mých snech a touhách je to celkem zajímavý. Tak to nebude.
Jenže díky čtvrku mám pocit, že mě sleduješ. To je sugesce, alespoň myslím. To už nebylo štěstí a náhodě se mi věřit nechce. Že by osud? A co z něj..? Mám výčitky, jenže to nešlo jinak. Byla bych tam dýl, jenže pak jsi vkročila Ty. "Dobrý den"... Tvůj hlas.. na to, aby mi zněl v hlavě, bych ho potřebovala slýchat denně. Ale je nádherný. Já nevim, jestli sis mě všimla.. Ale ano, všimla. Pak jsi šla z druhé strany.. Mohly jsme hrát tu hru jako tehdy.. Byla to hra? Hm, bez komentáře. Jenže já jsem zdrhla.. Zdrhla jsem zbaběle zmatená a šťastná. Jestli mě sleduješ, tak mi to řekni. A bude to lehčí... To samé si můžeš říkat Ty, co? Takhle to opravdu k ničemu nevede. Jenže... Já to nezvládnu.
Holka, já jsem se asi opravdu zamilovala..
Jenže na co mi to je, když pro to nedokážu nic udělat???
Stejně si to všechno jen vsugerovávám. Nemyslim to, co k Tobě cítim, ale to, že mě sleduješ, že na mě koukáš,.... Ale s jednim jsem si jistá, kdyby Tě někdy uviděla s děvčetem, nepřekousla bych to. Přitom je mé přání, abys byla na holky.
