Vim kdy, vim kde
Nebudu tam kvůli tobě jezdit denně, abych tě viděla..
I když vidět tě.. nevadilo by mi to, vůbec.
Dnes to ale nebyl pohled.. Jak to vysvětlit? Telefonovala jsi, nebo jsi někde hrabala - přesně nevím, v tu chvíli mi šlo jen o to přejít na "tvůj" chodník.. Koukala jsem na tebe a asi blbě, jenže jsem neuhla.. Ale za to ty jsi byla nějaká nepříčetná, nebo..? Pak jsi se nějak pootičila.. no ale nebyl to "ten" pohled, kterej mě vždycky jindy donutí uhnout, chápeš?
Nechci, aby to bylo dnes naposled... A taky vim, že nemá cenuý spolíhat na to, že tě tam ve třičtvrtě na deset uvidím pokaždé..
Sranda jsou ty moje .. jak to nazvat - prostě dialogy nás dvou v mý hlavě..ehh, kdyby jen dialogy.. Pak je jasný, že mi bude vždycky v realitě něco chybět.