Aby to tu bylo
..a obsažné výblitky mám většinou z období prázdnin. Teď se mi ani nechce nic psát, ale jo.. jdu do toho.
Ale nechci se nějak moc ohlížet a stejně bych došla k tomu, že je vše skoro stejné.
Ne.. došla jsem k závěru, že by to jinak než s ohlížením nešlo a nedošla bych fakt nikam. A já teď fakt nemám co psát, chci-li se držet toho, že nebudu řešit svoje problémy a to, že je to stené.. Problém (?) je možná i v tom, že já už moc neřešim a nechávám tomu volnej průběh. To neni asi dobrý.
Takže..
Psycholog má volno až v září, ale má... protože JÁ MÁM DOPORUČENÍ, to jsem sem nepsala!
V červenci došlo k jedné satisfakci... Pět let po tom, co jsem to strašně chtěla, jsem jí tam viděla. Takže už podruhé a ona je dobrá... Mluvim o Anet, její hudba má něco.
V červnu, a já kráva jsem to asi nepsala, došlo k něčemu úžasnému. Satisfakce za Benátskou noc ze dvou třetin splněna (Tarju jsem viděla, Epicu také)...
A teď mi tu hrajou Guano Apes a já si koupim lístek na jejich konzert v říjnu (!) a bude to splněno.
Vlastně co se těhlech hudebních zážitků týká, je to to, co mě drží, nabíjí a dává trošku růžovější pohled na to, co bude nebo by mohlo bejt.
Mám tu takovej výblitek o tom, co se změní, když je člověk plnoletý.. U mě se to změnilo v tomhle, nikdo mi nic nezakazuje (teda já toho ani moc nedělám, ale i kdyby.. já bych prostě mohla... Teď jsem si vzpomněla na nedávný sen... Něco mi zakazovali a já že je budu žalovat, že na to nemaji právo..:D). Sestřičce je 16 a může to, co u mě v 16 nešlo.. ale co.
