Ahoj, absurdní světe
Rok 2020. To je přesně ten rok, o kterém se bude ještě dlouho mluvit. A ne proto,že to číslo vypadá pěkně.
To je ten rok, kdy jsem přišla o třetího rodiče.Třetím rodičem nazvala Vlčí žena, ano ta, mou babičku. V ten den, kdy se to stalo.
Ten rok, kdy jsem začala bydlet se svojí ženou.
A taky ten rok, kdy jsem přes to hnusný asi šťastná, a kdy se mi po nocích objevují divné sny. Kdy mám takové jiné úzkosti a kdy jsem zhruba v listopadu začala přemýšlet o tom, že bych měla vyhledat odbornou pomoc. To už tu bylo. A díky za to. Nicméně, ten kruh, který se uzavřel v květnu 2018 a kdy jsem si odnesla andělíčka, který má znázorňovat odpuštění rodičům, ten kruh je poněkud složitější a nějak se to vrací. Byť netrpín hejtem vůči sobě ani výčitkami všemi směry. Jen jsem úzkostná píča s problémem se uvolnit a vypustit. A mám trochu zmatek v těch svých rolích. Vím, že nejsem rodičem, ale mám nějaké pudy jimi být, byť jsem v tomto vztahu Dítě.
No a ono se 21.12.2020 má "něco dít". Jasný, Slunovrat. Výročí od Konce světa. A taky uzavření nějakého období.
Vlčí žena to ví taky a zrovna v den, kdy jsme se viděly (asi by mě toto dva roky zpět nenapadlo, ale je to tak, vídáme se a úplně jinak než dřív a je to super, mít takovou spřízněnou osobu) to chtěla nakousnout, jen jsem jí s tím skočila do řeči.
...to jsou zase myšlenky. Svět jsou kruhy, souvislosti a vše se děje tak, jak má.
O tý koronasračce psát nechci. Prostě se o tom bude ještě dlouho mluvit a když to vezmu materiálně, můžu být ráda a jsem ráda za to, že se to mého zaměstnání nijak nedotklo.
Vlastně ani nemám, co bych psala. Jen jsem si vzpomněla, že mám tuhle stránku a že by nebylo na škodu si připomenout, že svět se točí.
