Aktualit je vlastně dost
Totiž já zhubnu, já to dokážu. Vlastně zhruba měsíc zpět jsem se fakt držela, došlo i na takovou dietu.. a prostě skvělé. V pátek přišel zlom a nastalo šílené přežírání. No a proto píšu... Ale je to pryč! Teď vím, že to nesmím nikdy nechat zajít tak moc daleko.. Hřešit budu asi vždy. Zvládnu to.
Možná budu na koleji, nevadí mi to.. Co si budem povídat, jsem celkem ráda. I když to asi také nebude nejlepší. Ale doma... No doma se věci nemaji vesele, tudíž se bojím, že muj odchod na kolej ublíží... matce. No. Vlastně píšu jen heslovitě.. nechce se mi to rozepisovat. Ale bojim se toho, že se věci začnou srát. A to kvůli mně.
Blíží se opravné maturity. A na konci jsem říkala, že se tam půjdu podívat.. No nepůjdu, přece kdo by tam na mě byl zvědavej? Bylo by to trapné.. Ale ta osoba, na kterou bych byla zvědavá já, je tu pořád.. Mám jí neustále v palici. Aby si jako někdo nemyslel, že to přešlo. A budu se snažit ji vidět 26.10. ....
Zanedlouho mám to první sezení u psychologa.. A já teď nějak nevim, co že mu to budu říkat?! Přitom ano, v pohodně neni nic. No uvidíme... Neni nic k ztracení. Přiznávám ale, mám strach. I když pořádně nevim, z čeho je.. Jo, možná z toho, že nevim, co čekat..
GuanoApes, Tarja... Tohle miluju, tohle znamená koncerty. Oujé.
Co dál psát? Je třeba překročit ten stud a jít třeba do posilky nebo na nějakou aktivitu (spinning), od toho se odvíjejí koleje.. Prostě teď začně nová etapa. Jaké to bude? Ví někdo? Ne. Teda já určitě ne.
