Chce se mi blít, neboli zvracet
Jak to shrnout? Dělám věci, které nedokážu odůvodnit, proč dělám. To už je asi známo.
Tentokrát došlo k extrému.
Uděláte krok, který by měl vést k tomu, že třeba už nebudete sami. Pak vám dojde, že vlastně sami být chcete, respktive nevíte, jestli chcete býti zadaní. (A další....) Ale dospějete k tomu, že nějaké to setkání by mohlo být zlomem, takovým tím "aspoň jsem to zkusila", hnulo se to. Berete to jako příležitost. Taky ne, má bejt přece ten endoftheworld, a tak proč neudělat něco před koncem, prostě něco, po čem byste mohli říct, že jste ten lajf nepromarnili. No a pak nastane nedorozumění, neodešle se zpráva, myslíte si to a začínáte být tak nějak smířeni, že se to fakt neodeslalo a že z celé té věci asi sejde. Ani to moc neřešíte. Pak přide mejl, který vám vyčte poprávu v podstatě to, jak jste se /ne/zachovali. Máte špatné svědomí a jste zhnuseni sami sebou.
Neumím odůvodnit, fakt ne, proč jsem se takto zachovala. Jo, vim, strach tam hraje roli, ano. Ale to neni jen to. Kurvafixdoprdele. No. Tohle bez odborný pomoci nepůjde.
