Depresivní článek?
Máme 1. máje. Utíká to. Kravsky. Jsem sprostá. V podstatě od ledna jsem ve stádiu, kdy se snažím myslet pozitivně a snad mi to i jde. No pravda, dokonalé to ještě není. Ale bude. Ono moc nejde být úplně pozitivní, když realita je... realitou.
Svěřování se někomu. Ne, děkuji. Ale tak nějak to tuhle vyplynulo samo. A ani toho vlastně nelituju. Protože ta druhá osoba je neškodná (to zní hnusně, ale hnusně to nemyslím) a řekla bych, že dosti podobná. A reálná, ne netová.
Věřím, že moje postava bude taková, že budu moci říct: "Jsem spokojená." Ale trochu mě zaráží to, že jsem se vlastně hýbat začala, že jím celkem zdravě.. ale váha skoro stejná. Skoro znamená od srpna zhruba 7 kg dole. Jenže to nevidím. Za týden a kousek se zvážím a doufám a přeju si a věřím tomu, že tam bude číslo, které tam bylo naposled před... hodně lety.
Nemůžu nezmínit - a nedělám to ze zvyku a "nutkání", že je pořád všude kolem. Pořád.. to nevím, každopádně teď tu je hodně. Přecejen - už to budou 2 roky a teď jsou různá "výročí".
Mrzí mě jedna věc. Šlo o jednu "letní školu" a já pořád odkládala přihlášení. Pár dní před jsem to chtěla realizovat a dozvěděla jsem se, že jsou kolem ještě nějaké administrativní věci, které se do mezního termínu vyřešit nestihnou. Má blbost. Nicméně - potřebuju brigádu. Na prázdniny. A ráda bych, aby to bylo něco, kde uplatním své Sprachkentnisse. No!
Další bod, který chci zmínit. Červenec - září - "březen". Od té doby skoro nic. Neozývá se a já nevím, zda se mám ozvat. Asi se ozvu, ale nevím jak. Totiž. Nechci dolízat. Jenže ... kdybych do ní viděla!! Že vím hodně, neznamená, že znám! Že bych se teď vrhla do analýzy? A když se "kontakt obnoví", co pak? Hm... Přece se toho bojím. Ale zahodit to, to by mě užíralo dlouho.
Noc nic, tak jsem se rozepsala. Zajímalo by mě, zda to někdo čte. Já se přiznám, že to občas zpětně čtu. Hlavně ty hodně staré příspěvky. A vidím změnu. K lepšímu, ačkoliv je hodně věcí stejných - tj. tlustá, bez přátel atd., tak mám jiný přístup. A snad i vyjadřování.
Bacha, jsem si vzpomněla. To přátelství. Občas mám "smutky", že fakt není nikdo, s kým se jít bavit. že je to celkem tragické. Jenomže pak na to kouknu jinak a mně to takhle vyhovuje. Dobře - špatně? Netuším. Prostě bych neměla čas na moje samotářské aktivity a těch se asi zbavit nechci. Aspoň některých.
Teď jsem měla chuť se podepsat :D No, tak killingpajuska no skvělej nick, nemyslíte?
