Hlupáčku
Končí mi prázdniny... Měla bych se učit.... Jestliže chci něco dokázat... Chci? Ztrácím se v tom.... Ztrácím se v sobě....
Mám strach z něčeho, co mi dost vadí...... Bojím se, že když jdu někam sama...což bude teď celý týden... že na mě všichni s výsměchem koukají... Ano, co zrovna na mně by viděli..?! Nic, ale ten pocit tu je...
Štve mě, že nic nedokážu... Jde i o maličkosti... Oskenovat fotky a dát je sem... Tuhle přišly fotky, co v létě fotila mamina.... ona tam ještě byla..:(( Chtěla bych udělat prezentaci. Chtěla bych začít číst ...oh, to zní ale opravdu směšně. Nejsem se schopna dokopat ani k tématice, která by mě stopro bavila, natož k povinné četbě... A přitom nedělám nic. Nic.
Sere mě, ne...pomalu užírá mě to, že nemohu pomoct tomu, kdo to potřebuje. Nemohu, ale chci ... Psaná slova stačí těžko...
