Jak se mám
Takže.
Odjedu a.. to je hustý, že odjedu, ne? Že jsem sebrala tu odvahu a zkusila to a že mě vzali? A že budu pryč? No těšim se. Ale kdybych já nepochybovala, tak bych to pak už nebyla já. Takže březen-duben.
Prostě životní zkušenost. Třeba totální převrat naruby. I to k životu patří, ne?
Možná se stávám ještě větším samotářem. Nejhorší je, že ačkoliv mám výkyvy a chutě po něčem jiném, což někdy vede k nedobré náladě, jsem tak spokojená. Co je na tom vlastně nejhoršího? To nevim. Já totiž asi nevim zas tak úplně, co chci.
Další věc je, že procházím nějakým vývojem. Ono to souvisí s dalšími věcmi. Jsem na cestě za spokojeností. Za spokojeností se sebou a ze sebe. A třeba to pak povede k něčemu víc. Pořád věřím, že nejsem asociál...
Škola. No, bakalářka. Uteklo to, což? Jak prase. No. Mám podklady, někdy se tomu věnuju - musím se tomu věnovat víc!!! - mám poznámky... ale oficiálně napsanou ani čárku.
Co bylo v srpnu a z čeho nakonec nic nebylo. No. Blíží se sobota. A v sobotu se možná uvidíme. A já si nejsem jistá, jestli chci. To je divný, což? Prostě.. tam nebudem, jestli budem, samy a nechce se mi moc řešit ten srpen. Je v tom jenom tohle? To vám nepovim. Nevim. Každopádně pořád platí, že žádný naposled ještě nebylo.
Takže tak.
Jo a vlastně, abych nezapomněla (já totiž vlastně už skoro zapomněla.. stejně je hustý, jak je všechno pomíjivý). Příběh, který ještě nezačal, už asi definitivně skončil. Každopádně to byly časy a věci, které mě nějak ovlivnily a to k pozitivnímu. Pa, Lí...
