Je to krize?
Dneska mám premiéru. Jsem poprvé na koleji přes víkend, a sama. Totiž doma je to fakt takový.. tady mám aspoň klid. Ona mi to poradila i ta psychoška. Do budoucna brigádu. I když.. to jsem měla v plánu se chodit ptát už teď.
Za poslední 2 dny jsem teda ještě komunikativnější než kdy jindy. V obchodech dobrý den a děkuju, na chodbě ahoj. Toť v podstatě vše. Jsem v civilizaci, ale odříznuta od sociálna. Mám teda teď krizi nebo ne? Jsem, řekla bych, celkem spokojená. (Jakože teď, v tuto chvíli.)
Můj problém je v tom, že moc přemejšlim. Mám to sice svým způsobem ráda a nechci se toho zbavovat, přitom vím, že mě to ubíjí a že bych se to měla odnaučit - alespoň omezit.
Mám novej objekt. Objektku. Lze napsat oběkťku.. Kombinace slov objekt a oběť, tedy obětí se nestala a těžko někdy stane. Jen mě baví ta hra se slovy. Vlastně by mohla být i obědem. Říkejme jí Nastěnka (to slovo jsem vždy používala v negativním smyslu, jako urážku a výsměch ruským děvám), teď to neni výsměch.
No nic. Za chvilku si jdu zas dělat něco do školy. Ale co mám za problém je to žraní - teda určitě lepší než doma, protože doma vždy něco je, tady ne. Ale koupila jsem si čokoládu, kterou jsem měla v plánu postupně během dneška a zítřka sníst. Dopadlo to tak, že zmizela postupně během hodiny.
