Jistota
Od ledna jsem toho v tomhle směru zvládla dost a štěstilo se mi. Vídala jsem jí.. A byla jsem si stopro jistá, že minimálně stejně to bude i příští školní rok. Pak přišel den 9. 6., ten den mi "shodou náhod" hrálo Alone I Break - poprvé od té doby a hlavně jsem se seznámila s realitou, jak jinak než náhodou, tohle nebyla "náhoda, ke který bych si sama pomohla"... Nejspíš už se nebudem vídat. Je to hnusná představa a najust jsem jí ten týden neviděla :( Je to na hovno.
Vidim naději... Na co? Na The Rasmus, bože... chci tam! Hodně se to odvijí od (ne)komunikace u nás v rodidě, o té bych mohla psát slohy. Naděje chodí zpříma, i když tě nikdo neobjímá... Stejně nevim, jak budu snášet neučast na BN - kouknu na video z letošního konzertu GA, kde Sandra, jenda z mých neeej, skočí do publika.. a bulim.
Bude buznofest. Je to kreténský označení? Asi jo, ale mně se to líbí.. a nemyslim to nijak špatně. Víte, že jsem si před necelým rokem myslela, že budu mít díky letošnímu QP po comingoutu. Byla jsem hodně blbá. Ale téma v rodině asi bude, sice né na mou osobu, ale bude.
Za chvíli prázdniny... Uteklo to. Pamatujete na "přelud", to bylo 1. 9. ... Jsem zvědavá, co budu dělat.. Něco ze sebou a musim číst. Hezký, no.
