jsdfd
Nevim, co teda spíš jak psát.. ale vim, že tu potřebu mám. POtřebu dostat to ven...
Nezbejvá než čekat... čekat. Přát si, aby to dopadlo dobře... Jak dobře??? Nikdy to už nebude jako dřív... V úterý, na ten den nikdy fakt nikdy nezapomenu! Ještě zmínila, že se s ní třeba už nikdy neuvidí, že to bylo v červenci naposled.. Při smyslech a v rámci možností plná elánu. A středa?! Taková náhlá změna...
Tady se musí počítat bohužel se všim. Často řikávala, že by nikdy tak nechtěla skončit... Hm:-( Tu se asi nehraje na to, že to je lepší.. protože změna může přijít každou vteřinou.
Chci se tam ale podívat.. určitě, i když mi bylo řečeno, že je lepší si jí pamatovat tak, jak jsem jí znala! Jenže já jí vidět chci..., když jsem ani tu sanitku nestihla..
Do toho dnešek.. Když se něco má srát, tak se to sere ale opravdu pořádně. A to, že je to v prdeli, neni jen pocit..
Víte, ony byly na sebe strašně fixovaný.. V posledních dnech blízko u sebe, aniž by to věděly, neřeklo se jí to, protože by to špatně nesla... A dneska už tu neni, zatímco druhá leží v nemocnici a zajímala se o ní.. Jakoby každá něco tušila. Jenže tim, že by se řekla pravda, tak hořká a hnusná a krutá pravda, by se to všechno mohlo zkurvit ještě víc...
Lidi a víte co...? Teď na mě přišel nepěknej pocit, že místo toho, abych tohle psala, jestli bych neměla být tam.. Chci tam. Protože nikdy nevim..
