Máj, lásky čas
Ten nadpis byl hodně spontánní, v žádném případě to nemá nic společného s mou osobou. Tedy s realitou.
Od doby, co jsem sem psala naposled, se změnilo pár věcí - vlastně ne přímo změnilo, spíše nějak vyvinulo. Ne ale, po coming outu nemá (to bych asi napsala hned ten den). Ale tuší se to. A já, nána blbá, to nejsem schopna vyzvonit ani ve chvíli, která se k tomu přímo nabízí.
Za pár dní to bude rok, co mi řekla, že jsem šikulka. Hm, uteklo to jak ... prostě hodně rychle. A ta je tu furt. Což mi nevadí, ale občas mě to zaráží.
Teď jsem v období, kdy mám občas takové ty stavy, které se u mě čas od času objevují a které se týkají toho, jaká jsem lemra. Co dál k tomu - k tomu není nic třeba dodávat.
Žiji ve strachu. Strachu ze srmrti. Je to i nepěkné napsat. Ale ne z té mojí. (Mimochodem ale, ta nepřichází v úvahu už jen kvůli tomu, že to nemůžu udělat s ohledem na ně - paradoxně, zrovna ti /resp. ta jedna/ tyhle ohledy nemá.) Zamotaně napsané. Já si ani nechci představit, co by, kdyby to přišlo - jenom si uvědomuji, že to přijít může. Ano, vždycky - jenže tohle je situace.. kdy to fakt přijít může. Ani nevím, jestli si plně uvědomuji smysl těchto písmen.
Trošku nad odlehčenou, když už jsem to frnkla do nadpisu.
To vlastně neni konec, ještě jsem chtěla zmínit, že za chvíli mám zkouškové a že to bude mazec.