Nejkrásnější den života
Já jsem byla společně se sestrou na konzertě Tarji Turunen. Bože. Napsala jsem ve Wordu skoro 3 stránky, které ona zkopíruje na svůj blog.
Tady mi to přijde zbytečné rozepisovat. Ono se z toho ani nejde pořádně vypsat.. Stručně a suše:
1. Chytily jsme 5. - 6. řadu od podia:)
2. Tarja řekla česky: "Dobrý večer. Jsem ráda, že jste tady." KC Vltavská bylo plné a jí to úplně dojalo. Mě dojalo to, že TAM JSEM A ŽE SE MI PLNÍ SEN - po 3 letech!
3. Představila zejména desku What Lies Beneath, ale zaznělo i to, co mě k ní dostalo... Její bubeník Mike Terrana je borec, při jeho sólu jsem čuměla s otevřenou pusou.
4. Já ji miluju. Ale abychom si rozumněli.. Tak jak já Tarju miluju, ji miluje každý bez ohledu na pohlaví a orientaci. Ona je prostě dokonalá osobnost.
5. Kdybychom tam počkaly do 1:30, mohly jsme mít podpis. Odešly jsme krátce po půlnoci. Ale o to nejde - zásadní je, že jsme tam byly a také že už víme, že příště si počkáme na ranní vlak.
Napadá mě jen: "Přišel jsi do Prahy, začal Ti život.." Já to tak cítím. Ne snad, že bych chtěla v Praze bydlet, ale ... tohle byl zásadní zlom.
