Neznám se
Strašně moc toužím po tom BÝT SPOKOJENÁ, chci žít svůj sen - alespoň částečně. Vím, že to nelze přijít samo. Musím tomu pomoct.
Mohla bych psát eseje o tom, co bych teoreticky měla dělat. Praxe je kde...? Tady, píšu to. Hm.
A já prostě nevim. Vím, co chci, ale nevím, proč za tím nejdu.. Nedostatek motivace? Možná.. asi někde v podvědomí mám, že to nelze změnit. Všechno jde změnit!
Má cenu něco dodávat?
Něco dodám, ale to už tu bylo.. Jsem zvyklá nemít přátele a v jistým smyslu mi to vyhovuje (dokonce ani lidem, které bych za přátele třeba mohla považovat, nevěřim a nesvěřuju se jim a tim si to asi posrávám), jenže je tu ALE... Pak akorát přemýšlím a říkám si JAKTO? PROČ? Jsem schopná třeba přemýšlet nad tím, jakto že se ti dva seznámili a jak to asi udělali a bláblá, to byl příklad - skutečně to tak dělám. Mimochodem, já je nemám ani virtuálně.
Již mám zařízen přechod k dospělácké doktorce, tak by to mělo jít i s tim psychologem. Hm, ono je to asi jediný východisko.