Opětovné blití
Asi začnu ode dneška a budu se vracet dál.
Je 23.4., před 4 roky jsem odjela na dovolenou a měla jsem se vrátit 21.5. .... Ta dovolená bylo obrazné nařčení pro dobu, kdy se něco změní. Už ani nevim, co přesně. A před 5 roky 21.5. dokonce padala věta "celá se proměním". No kde jsem teď? Každý rok si na to vzpomenu, každý rok to chci udělat zas. Ale já nic neudělala. No ale kdy jindy než teď? To je vážná otázka.
Mám zas snové období, to znamená, že se mi zdají sny, které si pamatuji a nad kterými pak přemýšlím. Samozřejmě si pamatuji jen části. V jednom hrála moje vysněná osoba, která ani neví, že jsem, přitom tu je šance, že se o mně někdy dozví (tudíž je to reálná osoba, není to herečka ani zpěvačka). No ale k tomu, aby se jednou stala mojí získanou, tak to chce tu změnu. No a den po snu jsem ji někde náhodou našla. Je... prostě je, a to stačí. V druhém snu se vyskytla osoba, která se nyní vyskytuje v mé mysli denně a za krátko se nebude přímo vyskytovat už vůbec. Tak mě jentak napadá... "Mám pro ni nyní takovou slabost, protože tak moc ví o tom, o co se zajímám? Nebo se zajímám o tamto, protože o tom ví tolik ona?" Dvě úzce spjaté věci. Nevím, kde je přičina. Nevím, proč se to tak rozvinulo až teď. Je to jedno. Vím, že to teĎ bude končit. A osoba č. 3 je tak nehorázně nehorázná... dovolila si napsat, že má zájem o muže. A já tomu nevěřim. No je to šukna (je to šílený slovo, ale je). Je hetero a někam to napsat měla potřebu jistě jen proto, že jsem nebyla já jediná holka, co ji napsala, že je prostě... pro holky atraktivní.
Vše na sebe nějak navazuje. Za chvíli mám svaťák. Hm. A neučim se. A prostě.. já nějak ani nevim, co k tomu psát. Doufám a snad i věřim, že jsem schopna to dát tak, jak potřebuju. Ale?! Nevím to.
