Psycho
Jenže ty věci - problémy stejně přijdou. Vrací se a budou se vracet pořád, minimálně do té doby, než se začnou ty problémy řešit.
Mám pravdu?
Tady v rodině je to na pyču. Ráda bych použila méně vulgární výraz, ale pak by to vypadalo, že to na pyču neni, ale ono to je. Jde o dost věcí. No v poslední době - od srpna - je to horší. Víme to všichni. Nebo alespoň něco víme všichni. Ale nikdo se o tom nebaví, každý ví své a v sobě. Možná už to je velkej problém.. Mám sestru a ačkoliv nevedeme dialogy na toto téma, obě víme, že většina problémů nás spojuje.
Nerada koukám do budoucnosti, protože mě ta tma nebaví. Jenže neřešit to, to je taky na nic...
Řešim, respektive začala jsem řešit, psychologa... Teď mám v hlavě binec ohledně rozdílu mezi psychologem a psychoterapeutem. Ohledně poplatků. Ohledně mého věku. Do 18 ale čekat nemohu.. Ale představa, že mám něco říct tady doma, je taky humus. Nevim, co bych dělala bez netu. Když musim, tak celkem dobře ovládám písemný projev.. rozhodně lépe než mluvený. Popítám se...
I když co si od toho představuju? Nikde neni napsáno, že mi to pomůže.. Nikde neni napsáno, že když mi to pomůže, tak že všechno kolem bude ok. Nebude, to vim.. Když vidim už jen rodinu.
Víte, že za rok touto dobou budu řešit hlavně VŠ? Jakou VŠ?? Můžu si to vůbec dovolit..??!!
Kurvadopyče Kurvadopyče
