Spokojená jsem, když se mě nikdo na nic
Jenže je mi jasné, že to není ideální. A ještě jasnější je mi to, že je tak nějak jaksi nemožné, aby se nikdo na nic neptal...
Žijete v prdeli, k těm lidem (mimo rodinu) nemáte absolutně žádnej vztah a oni k vám ten vztah očividně mají a serou se do toho, do čeho jim nic neni... nemělo by být.
Dobré je si dát sluchátka, pouze zabučet (pozdravit) a pak ignór. No. Někdy to nejde, kor když jde o osobu, proti který ve svý podstatě nic nemáte.
Ale taková osoba umí bejt pěkně rejpavá. Někdy něco bylo a teď to neni.
"Máš kluka?", "Chodíš někam?", "A co maturita?" ..... vskutku obyčejné otázky. Já nerada odpovídám a ještě nejneraději, pokud z toho vycítím rejpání. Tady bylo. No nedivim se.
Pokud si osoba myslela, že začnu vykládat o tom, kam se hlásím nebo jak mi to jde ve škole, spletla se. Nyní ví, kdy máme svaťák, což, jak já sama vim moc dobře, je ve své podstatě tuze nepodstatné:)
Mluvit o konzertech, ano. Na otázku, zda někam chodím, je to ideální a naštěstí i pravdivé. S kým už nepatrně zamlouvám.
Otázka "Máš kluka", to je pro nevyoutovanou teploidní holku zapeklité. "Mě tohle nějak nebere" - tady to může tazatel pochopit jako nechce se o tom bavit nebo je teplá. No mohla jsem říct, že není čas nebo bych mohla říct zčásti pravdu, že by o mně stejně nikdo nestál (proč zčásti, by teď naskočilo..). "No neřikej, že se ti nelíbí žádnej kluk?" (takové otázky používají tetičky při setkání se svými 10tiletými neteřemi) Nereaguji.
Hm. Kdybych byla drsná, řeknu, "Co je ti do toho?". Kdybych byla sebevrah a zároveň kdybych měla větší smysl pro humor, tak řeknu "Ne, jsem teplá". Proč humor? No... v prdelích se z takovéto kuriozity udělá kuriozita ještě větší!:D V neprospěch mě, proto ten sebevrah. Aby bylo jasno, zatím tím sebevrahem nejsem. (I když představa, že to o mně ví všichni, je pro mě stále nepředstavitelná.)
To byl zas jeden z mnoha sovních durchfallů...
