To už se přece neděje,ne?
...jsem šťastnej člověk, kterej věří v lepší konce a kterej se snaží dělat jednak věci proto, aby se nezbláznil.
...umim se radovat z maličkostí a někdy se dokážu i pro něco pěkně nadchnout.
Jenže poslední asi 3 dny je to zas jinak. Ačkoliv jsem schopná najít pozitivní věci na svém životě a na jednotlivostech, objevují se hnusné pocity.
Tuhle, asi včera, k ránu na mě přišly myšlenky, které bych shrnula jako STRACH Z BUDOUCNOSTI A ZMAR NA SEBOU, moc nepomáhala ani metoda hluboký nádech-výdech. Pak jsem usnula. Ještě před tím jsem si "na uklidnění" zamasturbovala, což mě unavilo a přivedlo na jiné myšlenky - ač ten můj zmar tam roli hrál taky.
Poslední asi 3 dny se prostě neumim radovat. Nudím se. Nic mě nebaví. Jasný, hrát roli může a asi i hraje skutečnost, že mám menzes. Je mi smutno. Přijde mi, že mi život utíká, aniž bych si užívala.
Mám úžasnou ženu. Vím, že mě miluje. A taky cítím, že mě miluje víc než já ji. Nechci o ni přijít a ani si neumím představit,že bych jí ublížila.
Ale i v souvislosti s mými chmurnými myšlenkami si uvědomuju problém. Problém je má častá nechuť na sex. Problém je i to, že při sexu chci drsnost, ale když přijde, stane se něco, co mi vadí a já to tak nechci. Potřebuju, aby mě někdo subil, potřebuju být čXbka, potřebuju bolest a bezmoc. Ale ono to s ní nejde. Možná by mi pomohl anonymní sex, teda hraní - i bez sexu. Jenže já jí nechci ublížit a taky vím, že ona má tohle nastavené jinak než já. Já si dokážu představit někoho jiného bez citů, ona ne.
Neumim se ani uvolnit. To jsem ale pořádně neuměla nikdy. Často se při tom, i při sólo akci, rozbrečím. Něco je děsně špatně. A já to tu teď píšu, ačkoliv jsem původně chtěla psát jen o tom, že mě nic nebaví. Ono to souvisí. Píšu to, a vím, že to nic nevyřeší. Mně se uleví, takže vyřeší. My se o sexu spolu bavíme, ale ona asi za tu dobu pořádně nepochopila, jak to já cítím a potřebuju. Snaží se, kupuje hračky a pak je ani (kvůli mně) pořádně nevyužíváme.
Někdy se v ní mihne a projevuje něco submisivního a mně to .... ani to neumím popsat. Vadí mi to.
A i tím, že ji miluju, je pro mě těžký být její čXbka. Tím, že jsme parťačky, které spolu sdílí život, to pěkné i horší, je pro mě těžký být její čXbka.
No, to jen tak.
