Vítej dva čtrnáctko
V den svátku Silvestra (no, totiž nevim, jaké se píše S, jde-li o ten den) jsem byla na procházce a přemítala si uběhlý rok. Rok, který byl zlomový a vesměs pozitivní.
Jenže já byla naměkko. No nebudu to prodlužovat... Prostě jsem se rozbulela. A doteď si nejsem stoprocentně jistá, jestli radostí nebo smutkem. Ale spíš šlo o radost a to je děsně fajn.
Jasně, jsou věci, který jsou na hovno. Ale já věřím a doufám, že to bude je lepší. A když něco bude pořád na hovno, tak já se s tím vyrovnám a půjdu dál. Dál za lepším.
Takže ještě zpátky k té procházce. Strašně ráda si povídám nahlas. Největší várka breku přišla, když kolem mě projelo auto. Auto, které asociovalo to, co přijde v březnu. A právě tenhle brek mi řekl spíš to, že je to z radosti. Protože tím, co přijde v březnu, si plním sen.
No. Mám i předsevzetí, stručně řečeno: Stanu se lepším a spokojenějším člověkem.
