Zbláznila jsem se
Poslouchám Tatu. Líbí se mi to, stejně jako před 7 lety. Akorát na to koukám jinak.
V 11 letech jsem se nechala strhnout tím, co bylo IN a o čem soustavně psali v Bravíčku a co denně hráli v rádiu. Byly to 2 teplý holky zpívající rusky. Začala jsem to brát jako absolutně normální věc a prahla jsem po ovládání ruského jazyka. Vzpomínám si, jak se to našim nelíbilo a taky si pamatuju, jak mě mrzelo, když vyšlo ven, že jejich vztach byl marketingový tah. Už to nenajdu, nejspíš jsem to vyhodila - ale napsala jsem i "básničku", vzpomínám si na "rým" Oni za to nemůžou, oni se prostě milujou... V téhle době se ve mně něco jako sexualita neprojevovalo. To je asi důležitý zmínit.
Dneska si (ne po 7 letech, občas mě to popadne) poslouchám na youtube.com jejich písničky zpívané v ruštině. A sleduji i překlady. A jde na mě taková... divná nálada, nepříjemné pocity. Protože se mě to týká. Zní to, jako bych nebyla smířená se svou orientací? Tak to neni, já smířená jsem, ale slyšim rodiče, jak se chovali v mých 11 letech a koukám na ten klip Ya Soshla S Uma... Mám strach z coming outu. Přitom myslim (protože si to přeju), že oni něco tušej.
"Menya polnostyu net,
Absolyutno vser'ez.
Nejsem ve své kůži
Absolutně vážně"
