Změny, kruhy, koloběh
Mám ráda babí léto. Ale pokud není pěkně a kor pokud musím řešit nějaké věci, není mi dobře.
Dokonce mi přijde, že tohle září je v něčem ještě horší než jiná září, říjen lze očekávat podobný.
Jak jsem už psala, letos jsem se rozhodla pro jednu velkou změnu a jsou tu i ambice úplně změnit směr. Nová práce mě čeká tento měsíc a ačkoliv jsem ráda, že budu mít práci a myslím si, že mě to bude bavit, NEHORÁZNĚ POCHYBUJI. Pochybuji hlavně po poslední schůzce, kde se objevil i ředitel firmy. Hrozně mě serou nevhodné a nezákonné otázky a ještě víc mě sere, když nedokážu pak zareagovat tak, jak bych chtěla.
Další studium? Vyšlo/nevyšlo. Teď se vzdělávám a ten papír, až ho dostanu, mi už nikdo nevezme. Ale vejška nevyšla. Nejspíš o to budu usilovat i příští rok, zejména to, co dělám teď za praxi v rámci kurzu, mi říká TOHLE JE ONO.
Nesoulad. A jde to už (?) i do psychosomatiky. Stresy. Od září beru prášky, protože hormony.
Co víc psát? Že bude dobře a že vím, že všechno je proces,který se děje, aby bylo dosaženo cíle. Jo, tak to je.
Jen chci ještě sdělit, že v poslední době si čím dál víc uvědomuju, co mám ve svých rodičích. Je XYZ důvodů, ze kterých tam byly a jsou problémy, ale musím říct, že ten vztah, takový ten pocit nějaké sounáležitosti, je tu teď větší. Prostě tu je.
....a další můj problém, je-li to problém. Jsem ve věku, kdy jiní mají jednak děti, zatímco já sama vypadám podstatně mladší, než jsem, a za druhé mají za sebou nějaký život. Já jsem začala žít teprve před pár lety a jakoby nějakých XZY let bylo dutých, prázdných.... Nejedná se o nic prázdného, jsou to roky, kdy jsem se prala hlavně se sebou a vyšla jsem jako vítěz! Tohle si uvědomuju a jsem vděčná, že všechny mé krajní stavy se překulily na tu zdravou stranu. Mám tendence se srovnávat, porovnávat, vím, že je to špatné.
